wz

Bloudil 1999

Prevoviny
Bloudil 1999
Bloudil 2000
Bloudil 2001
Bloudil 2002
Bloudil 2003
Bloudil 2004
Bloudil 2005
Bloudil 2006
Bloudil 2007
Nocni Bloudil 2000
Nocni Bloudil 2001
Nocni Bloudil 2002
Nocni Bloudil 2003
Nocni Bloudil 2004
Nocni Bloudil 2005
Nocni Bloudil 2006
Nocni Bloudil 2007
Kontakt

Bloudil 99 aneb bloudění dvojic na horských kolech a nejen to
 

Kdysi dávno v dávném věku žil jeden mág, který sám bloudil světem. Nikdo neznal jeho pravé jméno, všichni mu totiž říkali Bloudil. Během svých toulek navštívil i jedenáct strážců velké řeky a jim prozradil jedenáct moudrostí světa.
Tak nám zase uplynula zima a léto se skloubilo s podzimem. Jak by řekl básník „Je srpen, je BLOUDILA čas“.
Je sobota ráno 21.srpna a do malé obce Střevelná se pomalu začínají trousit lidé na horských kolech. Letos se několik nadšenců vydá na cestu ve stopách Bloudila, jejímž cílem bude získat Bloudilovo jedenácté přikázání. Ale ani to nebude tak jednoduché, jelikož pro ně Bloudil připravil po cestě pár překvapení.
Úderem desáté startuje první dvojice. Dostávají mapu a ejhle…v té mapě jsou zakreslené kontroly, po kterých musejí postupovat. Ještě slyším, jak se domlouvají, jak nejprve vyrazí podél toho potoka, anebo že by to byla řeka?! Ještě jím stačím vysvětlit, že se nejedná o vodní tok, nýbrž o modrou turistickou značku, kterých je v té mapě také dostatek. A než jim stačím vysvětlit něco dalšího, mizí v prachu cesty. Už jen doufám, že ty greenhorni aspoň najdou cestu zpět. Dvojice startují po pěti minutách a já je chlácholím, že to do cíle není daleko. (Mimo jiné, cíl je také tady.) Ovšem sám dobře vím, že je čeká perných 48 kilometrů a to jen v případě, že nebudou bloudit, což je takovým nepsaným pravidlem. A skutečně nebylo dvojice, která by nebloudila nebo aspoň nehledala kontrolu.
Právě startuje Věrka s Matějem a počasí se rozhodlo to všem Bloudilům řádně vylepšit, spouští se lijavec, přesto se i další dvojice neohroženě vrhají mezi provazy vod a mizí v prachu cesty…tedy spíš v loužích a blátě cesty. Počasí je opravdu, že by ani psa nevyhnal a já s Milanem vyrážíme připravit jedno z překvapení pro závodníky.
Mezitím z pohledu závodníků: Kontrola č.2, „Ten Préva je ale vů?…, co to tu je za lístek? Že prej kvůli kobylkám a ledním medvědům přesunul kontrolu o 100m na jih…uf…au…musel to hnát zrovna tímhle ostružiním…hele, mám ji…to snad není pravda…kvůli písečným bouřím přesunuta o 75m na západ…jak se mám sakra v tomhle lese orientovat, vždyť říkal, že busolu nebudeme potřebovat…uf,uf…á, tady je…cože, medvídek Pú ji odnesl o 100m na sever, vždyť to budeme skoro zase tam co jsme vyšli…hele, schovej se, támhle jdou další, ať nevidí, kudy jdeme my…no konečně, tady je, opiš kód a jdeme zpátky ke kolům…hele támhle je ta další dvojka a taky hledaj“
Mezitím naše dvojka (tj. já a Milan) dorazila k poslední kontrole, kde za pár hodin budou závodníci projíždět malé jezírko na kanoi a budou se snažit projet branky. Když odstrkujeme kánoi od břehu, abychom mohli bójky osadit, začíná se kánoe nebezpečně naklánět a ani Milanova protiváha nezabrání elegantnímu eskymákovi. Nutno ovšem dodat, že se obvykle eskymák provádí v uzavřené lodi, a že nám k jeho úplnému dokončení chyběl právě ten druhý půlobrat. Tak tam tak stojíme po prsa ve vodě a koukáme na sebe, jak na sáňky v létě. Po chvilce šoku se probíráme a začínáme stavět trať slalomu. Já v kanoi a Milan plavmo. Již se mnou nechce nasednout do kanoe. Musím uznat, že jsem to byl já, kdo se trošičku vykláněl.
Opět zpátky mezi závodícími: Dvojice Jouza a Radka si to z Bozkova vesele frčí po neexistující modré značce a až 7 km od značky jim začalo být divné, že už delší dobu žádnou neviděli. Prý to všechno spískal Jouza se slovy “Pojeď, tady to znám“. Je nutno ještě dodat, že i on byl vesnicí Trojánky mírně zaskočen.
Mezitím jiná dvojka: „Tak, tady je kontrola č. 5…a jak teď dál…no, on se snad zbláznil, vždyť tady chybí kus mapy…no nic…střihneme to do Vysokýho a zkusíme se někde napojit zpátky“. Všechny dvojice nakonec pochopili, že se orientační závod nemusí vždy jezdit po mapě. Jednalo se o tak zvaný „mapařský aut“.
Já jsem se zatím přesunul pod vrchol Černé studnice, kde na závodníky čeká občerstvení. To ovšem závodníci ještě netuší, že všechny pracně nabyté jouly, spotřebují během lezení. Skála (Čertovy skály), byla pěkná a lehce lezitelná až do prvního deště, který se objevil dříve než první závodník. Pak už byla jen pěkná a v pravidelných intervalech deště už ani to ne. Přesto se tři dvojice dostaly až na vrchol a tím získaly cenné minutky k dobru. Odtud se závodníci dostali krásným postupem přes lesy až k jezírku s kánoí. Tady opět mohli ukázat svoji šikovnost a ze projetí branek bez dotyku získat až 45minut k dobru. Mě nejvíce mrzí, že jediný, kdo se na tom malém jezírku udělal, jsem byl jen já s Milanem.

Večer dostali všichni cenu za to, že přežili, a navíc byla udělena i cena Bloudila 99´. Pak nastala volná zábava. Moc už si nevzpomínám, akorát vím, že jsem se všichni snažili dopít sud, a že když jsem šel nad ránem spát, tak Jouza ještě řezal do strun. Myslím, že zpíval: „Já pívo si dám…“
Bloudil děkuje sponzorům:
specialisté na MTB - REJD SPORT, Jablonec, Mlýnská ul. (ještě David a Radek Halamovi)